Příznaky

První obtíže pacientů trpících Parkinsonovou nemocí jsou obvykle necharakteristické: bolesti ramen a zad, pocity tíže končetin, ztráty výkonnosti, poruchy spánku, zácpa, tichost a monotónnost hlasu, zhoršení písma, stav deprese, snížení sexuální výkonnosti atd. Teprve později, a to i o řadu měsíců, se objevují čtyři typické a základní příznaky nemoci: třes (tremor), svalová ztuhlost (rigidita), celková zpomalenost a chudost pohybů (bradykineze, akineze, hypokineze) a poruchy stoje a chůze. Mimo těchto základních příznaků se také velmi často objevují ještě další obtíže: poruchy vegetativního nervstva a problémy psychické.

Třes (tremor)

Třes bývá klasickým příznakem Parkinsonovy nemoci. Je nutno však zdůraznit: ne každý třes znamená, že pacient trpí Parkinsonovou nemocí! Třes typický pro Parkinsonovu nemoc má několik základních vlastností:

1. Objevuje se především na končetinách, hlava je třesem postižena velmi vzácně. Může však být přítomen třes brady.
2. Začíná obvykle na prstech horních končetin, a to výrazněji buď vlevo, nebo vpravo. Třes symetrický na obou končetinách od počátku nemoci bývá pro Parkinsonovu nemoc méně charakteristický. Pohyb třesoucích se prstů bývá někdy přirovnáván k pohybům při počítání peněz. Vývojem onemocnění se třes postupně šíří i na stejnostrannou dolní končetinu a poté přechází na druhou stranu těla, nemusí to však být pravidlem.
3. Frekvence třesu je obvykle pomalá, asi 4 až 6 kmitů za vteřinu.
4. Třes je převážně klidového charakteru, tj. objevuje se především v situacích, kdy se nemocný nehýbe a ruce mu spočívají nečinně na podložce či je má svěšené podle těla. Často je třes na svěšených končetinách také dobře patrný při chůzi. Jakmile však pacient rukama aktivně pohybuje, např. jí, obléká se, třes se obvykle zmírní. Rozrušením, strachem, úzkostí, ale i radostí, očekáváním se obvykle třes zvýrazňuje, naopak ve spánku mizí a duševním uvolněním se poněkud snižuje.

Svalová ztuhlost (rigidita)

Svalová ztuhlost se projevuje abnormálním zvýšením normálního svalového napětí, které je potřebné k udržení vzpřímeného postoje a k provedení pohybu. Ztuhlý sval klade při činnosti zvýšený odpor. Někteří pacienti přirovnávají tento odpor k pohybům v hluboké vodě.

I tento příznak začíná většinou nesymetricky (vlevo či vpravo). V časných fázích nemoci bývá svalová ztuhlost příčinou pocitu bolesti či nepříjemného prožitku zvýšeného napětí v ramenech nebo v zádech. Ztuhlost totiž často vede k šetření příslušné svalové skupiny a přetížení jiných svalů. Pacient napadá na jednu končetinu, má pocit přeleželého krku, obtížně dovádí pohyb do krajní polohy.

Zpomalenost, chudost a omezení rozsahu pohybů (bradykineze, akineze, hypokineze)

Tyto projevy jsou nezávislé na míře svalové ztuhlosti. Projevují se ztrátou či snížením schopnosti především začít pohyb, např. vyrazit ze stoje do chůze, postavit se ze sedu atd. Také tzv. automatické pohyby, tj. pohyby, které vykonáváme, aniž bychom na ně mysleli, např. souhyby horních končetin při chůzi, jsou omezeny, sníženy. Celá spontánnost pohybů je zpomalená, nevýrazná. Je to patrné i na chudé mimice obličeje, řídkém mrkání, tiché, monotónní řeči, zmenšování písma apod.

Nemocní velmi těžce snášejí především potíže s rozcházením, kdy přešlapují na místě a nemohou vyrazit dopředu. Velmi problematické jsou také občas se vyskytující náhlé přerušení, ”zamrznutí” pohybu, tzv. freezing. Tento pojem označuje situaci, kdy uprostřed pohybu, např. při chůzi, najednou nemocný „strne, ztuhne“ a není chvíli schopen pohybu ani tam, ani zpět. Něco podobného se občas stává i při ulehnutí, kdy pacient drží hlavu několik centimetrů nad polštářem a není schopen dokončit pohyb a položit hlavu na polštář.

Ve spánku mají mnozí nemocní velmi nepříjemné problémy s neschopností přetočit se ze strany na stranu, změnit polohu svého těla. Nemožnost otáčet se ve spánku je velmi těžce snesitelný pocit znesnadňující normální průběh spánku.

Poruchy stoje a chůze

Charakteristické je především sehnuté držení trupu, šíje a pokrčení končetin. U pacientů s pokročilejší nemocí je typická chůze o drobných, šouravých krůčcích s nejistými, pomalými otočkami, kdy může docházet i k poruše rovnováhy, až někdy k pádu. Ke zkrácení kroku, přešlapování na místě a neschopnosti se opět rozejít dochází obzvláště často před překážkou či v zúženém prostoru (např. při průchodu dveřmi atd). Zajímavé je, že chůze po schodech, nahoru i dolů, pacientům nečiní tolik obtíží jako chůze po rovině. Vnímání rytmu schodů zřejmě umožňuje snadněji navodit vnitřní chůzový rytmus.

Mnoho pacientů popisuje, že při chůzi či ve stoji, zvláště v předklonu, mají pocit tahu dopředu či dozadu, který vychyluje těžiště těla. Tento tah je natolik silný, že pacient může i ztratit rovnováhu. Protože jeho hybné reakce nejsou dostatečně rychlé, není schopen výchylku trupu vyrovnat a může upadnout. Příznak se nazývá v odborné literatuře pulze.

Jiné příznaky

Existuje řada dalších příznaků často se vyskytujících u pacientů s Parkinsonovou nemocí. Typický je tzv. maskovitý obličej, tj. nedostatečné vyjadřování pocitů ve výrazu tváře. Dále porucha řeči, především ztišení hlasu a nedostatečná melodičnost, či porucha písma, kdy dochází k zmenšování písma. Při usínání se u některých osob objevuje neklid dolních končetin, nutící do pohybu. V noci se také může objevit prudký záškub celým tělem či mimovolní pohyby dolními končetinami v průběhu spánku.

Poruchy vegetativního nervstva jsou u pacientů s Parkinsonovou nemocí velmi časté. Je to především výrazný sklon k zácpě, který se mnohdy ještě zhoršuje léky používanými v léčbě Parkinsonovy nemoci. Příznakem často nepříjemně obtěžujícím bývá sklon k náhlým poklesům krevního tlaku, který může vést až k pádu a omdlení. Vzniká obzvláště při změnách polohy těla a hlavy, např. při posazení z lehu či náhlém postavení ze sedu. I tento problém může být zesílen léky, které pacient užívá.

Psychické problémy se u pacientů s Parkinsonovou nemocí objevují často, a to již v časných fázích onemocnění. Jde především o deprese, tj. pocity nepřiměřeného smutku či zoufalství, kvalitativně odlišné od běžných pocitů zármutku, které každý člověk zná. K charakteristice deprese patří také pocity beznaděje, úzkosti, podceňování se, viny atd. Deprese se mohou projevovat i celkovou skleslostí, nadměrnou únavou, poruchou spánku, poruchou příjmu potravy a mnoha dalšími, i čistě tělesnými prožitky a příznaky, které může rozpoznat a k depresi přiřadit jen lékař.

Pouze menší část pacientů s Parkinsonovou nemocí trpí v pozdních fázích onemocnění úbytkem rozumových schopností, intelektu (tzv. demencí). Nemocní začínají selhávat v běžných denních aktivitách, zapomínají a bloudí. Může u nich docházet i ke stavům zmatenosti. Později mohou i přestat rozpoznávat své nejbližší. U některých osob se nemusí rozvinout obraz plně vyjádřené demence, ale některé specifické duševní funkce mohou být omezeny. Obvykle to bývá porucha orientace v prostoru (pacient může bloudit, hůře se adaptuje na nové prostředí) nebo porucha paměti.

Pod vlivem mnohaleté léčby dochází u nemocných k tzv. pozdním hybným komplikacím. Nejčastěji dochází ke zkracování doby účinku (tzv. wearing off) jednotlivé dávky levodopy. Dávka, která dobře účinkovala po dobu 6 hodin, zabírá postupně stále kratší a kratší dobu (např. pouze 3 až 4 hodiny) a poté se všechny hybné projevy nemoci postupně nebo i prudce horší. K náhlým výkyvům hybnosti může dojít i v době, kdy by lék měl být účinný, a přesto pacient najednou, někdy i průběhu několika sekund je neschopen pohybu, ztuhne či se roztřese (tzv. on/off fenomén). Někteří nemocní také mají pocit, jakoby některá dávka léku v průběhu dne vůbec neúčinkovala.

Na vrcholu účinku léků (levodopy či agonistů dopaminu) či na jejich počátku nebo konci účinku se začnou objevovat mimovolní pohyby (tzv. dyskineze). Nejčastěji končetiny (ale někdy i trup, obličejové svaly či šíje) se proti vůli nemocného začnou zmítat, kroutit či škubat. Vůlí se bohužel nedají tyto pohyby prakticky ovlivnit.

Jiným druhem komplikací dlouhodobé léčby, naštěstí pouze u části nemocných, jsou tzv. pozdní duševní komplikace Parkinsonovy nemoci. Ani původ těchto vzniku příznaků není objasněn. U nemocného se mohou jako první varovné příznaky těchto komplikací objevovat živé, barevné nebo tíživé sny. Také výrazná porucha spánku může být první známkou. Poté (ale i přímo, bez těchto varovných znamení) se mohou začít objevovat halucinace – vidiny. Nejčastěji jde o postavu jiné osoby v bytě, pocit jiné osoby stojící za zády, ale např. i zvířata. Jiné typy vidin než zrakové (např. sluchové) jsou poměrně vzácné. Nejde o skutečné duševní onemocnění, ale o komplikaci základní léčby. Vidiny mohou i v krátké době přejít do stavu těžké zmatenosti. Někdy se také může vyvinout chorobná podezřívavost, žárlivost či bludné představy, že nemocný člověk je ovlivňován, např. rádiem, vysílačkou, že nemocného se chtějí rodinní příslušníci zbavit, otrávit jej jídlem atd. V důsledku těchto změn se nemocný může chovat i agresivně, odmítat péči a léky.