Časový rozvoj

Vývoj Parkinsonovy nemoci je velmi individuální a závisí na celé řadě faktorů, z nichž je jen část známa a ještě menší část se dá ovlivnit. Vývoj projevů nemoci ale zásadně ovlivňuje léčba. Nemocní při vhodně zvolené léčbě mohou zůstat poměrně dlouho v dobrém stavu bez výraznějšího omezení svých běžných životních aktivit a teprve pozdní stádia nemoci přinášejí obtíže závažnějšího stupně. Účinky léčby a fakt, že chorobný proces dále postupuje, vedou k tomu, že stav nemocného v pokročilém stádiu kolísá v závislosti na jednotlivých dávkách léků a objevují se další obtíže a omezení, jak pohybového rázu, tak tzv. non-motorické projevy onemocnění. Díky vývoji nových léčebných postupů se však stále lépe daří ovlivňovat i tyto projevy a komplikace pozdního stádia nemoci.

Onemocnění se obvykle rozvíjí pomalu od počátečních necharakteristických projevů. Ve vzpomínkách na toto období nemoci často pacienti uvádějí různé nespecifické obtíže, jako změny nálady, kloubní a svalové bolesti, zácpu, poruchu čichu a podobně. Mohou se objevit i typičtější projevy, jež však přesto ještě nemusejí vést k podezření na Parkinsonovu nemoc – zmenšení písma, snížení hlasitosti a melodičnosti řeči, snížená mimika obličeje a náznak sehnutého držení trupu. Teprve po různě dlouhém mezidobí (za několika měsíců a někdy snad i roků) se objeví typické příznaky Parkinsonovy nemoci (třes ruky nebo nohy v klidové poloze, svalová ztuhlost, pohybová chudost a zpomalenost), často zpočátku pouze na jedné končetině nebo na jedné polovině těla. V té době již bývá natolik omezena výkonnost nemocného, že lékař obvykle doporučí nasazení léků – pokud se tak nestalo už dříve. Nejčastěji to bývá některý přípravek s obsahem levodopy nebo lék ze skupiny agonistů dopaminu, jehož podávání může poskytnout výraznou úlevu, blížící se někdy přechodně až k normalizaci stavu.

S postupem času (a chorobného procesu) bývá většinou nutné postupně zvyšovat dávky léků, aby se udržel jejich dobrý účinek na hybnost. Po různě dlouhé době – v průměru po 5 letech – se odpověď na léčbu začne měnit a začnou se objevovat tzv. pozdní komplikace – přechodné výpadky hybnosti a mimovolní pohyby. K dalšímu horšení základních příznaků a k rozvoji jiných projevů onemocnění dochází s individuálně velmi rozdílnou rychlostí, obraz onemocnění navíc stále značně modifikuje léčba. Zdaleka ne u všech nemocných dojde k rozvoji nejtěžších projevů, které se obtížně ovlivňují léčbou. Mezi ně patří zhoršení stability stoje a poruchy chůze, jež mohou vést k pádům a ohrozit tak i život pacienta.

Klasická Parkinsonova nemoc obvykle začíná mezi 50.–60. rokem věku. Méně častá je tzv. Parkinsonova nemoc s časným začátkem (cca do 40 let věku), která tvoří asi 10% všech případů onemocnění. Tito nemocní zpravidla velmi dobře reagují na léčbu, brzy se však u nich objevují hybné komplikace typu mimovolních pohybů a přechodných výpadků hybnosti. Jen velmi vzácně se mohou parkinsonské příznaky objevit již u dětí či dospívajících. U nemocných s pozdním začátkem nemoci (po 70. roce věku) onemocnění postupuje dosti rychle a poměrně brzy se snižuje účinek levodopy a mohou se přidávat další příznaky (poruchy výslovnosti, držení těla, stability stoje a chůze). Podobně se mohou objevovat i poruchy paměti a orientace a psychické komplikace léčby.