Vznik

Schopnost ovládat pohyby lidského těla je velmi složitý proces, na kterém se podílí nejen mozek, ale i mícha, nervové svazky, svaly, šlachy a klouby. Plán tohoto pohybu, jeho účelnost, souhra a uměřenost pohybů atd., je výslednicí spolupráce mnoha oblastí mozku. Jedno z významných postavení v těchto funkcích zaujímají bazální ganglia – mozková struktura – shluky nervových buněk zanořené v hloubi mozkových hemisfér.

Jednotlivé buňky nervového systému mezi sebou komunikují pomocí svých výběžků, jejichž konci se navzájem dotýkají. Toto spojení se nazývá synapse. Přechod informace z jedné buňky na druhou prostřednictvím synapse je umožněn uvolněním určité látky do mikroskopického prostoru mezi jednotlivými spoji (synaptická štěrbina). Těmto látkám, uvolňujícím se z výběžků těl nervových buněk, se říká transmitery (nervové přenašeče). Podkladem Parkinsonovy nemoci je snížení tvorby jednoho transmiteru, a to látky nazývané dopamin.

Dopamin se v mozku tvoří především v tzv. středním mozku, v jádru zvaném substantia nigra (černé jádro). Odtud je výběžky těl nervových buněk tohoto jádra transportován do jiné oblasti bazálních ganglií, do tzv. striata (žíhaného jádra), odkud je uvolňován do synapsí. Pokud je dopaminu na synapsích nedostatek, striatum nemůže dobře pracovat a dochází k poruše regulace hybnosti, k projevům Parkinsonovy nemoci.

Proč dochází ke snížení tvorby dopaminu, je v současnosti již jasné. Buňky v černém jádru, které mají za úkol jej vyrábět, v nadměrném počtu odumírají. Proč ale dochází k této buněčné odúmrti, není doposud známo.

Aby se Parkinsonova nemoc projevila, musí být minimálně 50% buněk substantia nigra, které vyrábějí dopamin, zničeno, a dopamin ve striatu musí poklesnout minimálně o 70 – 80 % z původního množství. I u zdravých osob dochází v průběhu stárnutí k určitému poklesu počtu těchto buněk a množství dopaminu, ale nikoliv do této míry. Nemoc se tedy projeví u člověka, jenž ztratil již polovinu svých buněk v substantia nigra a zbylé buňky nejsou již schopny vyrobit více než 20–30% původního množství dopaminu. Člověk se sníženou tvorbou dopaminu v substantia nigra, která však ještě nedosahuje míry uvedené pro projev choroby, netrpí sice příznaky Parkinsonovy nemoci. Je však v budoucnu ohrožen, protože je reálné, že ztráta bude pokračovat až do kritické hranice. Dnes se odhaduje období od prvotního startu ztrát dopaminu k prvním obtížím pacienta na zhruba 5-7 let.